Jednorožci

Na velmi starých pečetích z Harappy v dnešním Pákistánu (asi 2500 př. n. l.) je zobrazeno zvíře, které připomíná klasického jednorožce. První, kdo se o jednorožci (řecky monokéros) výslovně zmiňuje, je řecký lékař Ktésias v 5. stol. př. n. l., který měl asi na mysli nosorožce indického, Ve svém díle ovšem popisuje hlavně jednorožcův roh a jeho údajné léčivé a magické vlastnosti. Na jeho zmínku navazuje přibližně po stu letech Aristotelés, který hovoří o dvou zvířatech s jedním rohem: o oryxovi a „tak zvaném indickém oslu“, což bude opět patrně nosorožec.Podobné údaje přinášejí také Plinius Starší, Strabo a Claudius Aelianus, za jehož jednorožcem již je nosorožec vidět zřetelněji. Představa jednorožce snad vznikla spojením oryxe, nosorožce a narval, jehož „roh“ přesněji zub, byl vyhledáván jako kuriozita,u nás je ho možné spatřit např na zámku v Lednici, kde je zasazen do dřevěné atrapy jednorožčí hlavy.

Představy o jednorohých tvorech se vyskytují i mimo evrpské prostředí. V mytologii starověkých Peršanů střeží bílý jednorožc podobný divokému oslu s třemi tlamami magický strom Harvisptochm (Strom všech semen), rostoucí uprostřed nebeského jezera Vourukaša. Druhý z perských jednorožců, Šadhavar, patří naopak mezi démonické bytosti, nepřátelské lidem. Má děrovaný roh, který nastavuje větru, čímž vzniká zvuk, připomínající hudbu na flétnu, lákající zvědavé tvory. Ty pak šadhavar probodne rohem a sežere. Zatímco ve starověké Indii má jednorožec vzhled jednorohého býka nebo antilopy, ve východní Asii je to zvíře podobné jelenu nebo dokonce draku. V Číně nazývané Čchi-lin a v Japonsku Kirin.